Břeclaváci oživují zapomenuté tradice vinařského kraje

Původ a historie breclaváků v jižní Moravě

Breclaváci jsou významnou součástí kulturního dědictví jižní Moravy, jejichž kořeny sahají hluboko do historie tohoto regionu. První písemné zmínky o breclavácích pocházejí z počátku 17. století, kdy se v okolí Břeclavi začaly formovat první skupiny těchto specifických vinařských společenstev. Původně se jednalo o společenství vinařů, kteří se specializovali na pěstování révy vinné v úrodných oblastech kolem řeky Dyje.

Historické prameny dokládají, že breclaváci byli úzce spjati s rozvojem vinařství v regionu a jejich význam postupně rostl zejména v období baroka. V té době se začaly utvářet charakteristické znaky jejich kultury, včetně specifického způsobu zpracování vína a jedinečných vinařských tradic. Důležitým mezníkem v historii breclaváků bylo období Marie Terezie, kdy došlo k významné regulaci vinařství a vzniku nových pravidel pro pěstování vinné révy.

Breclaváci se vyznačovali specifickým způsobem života, který byl úzce spjat s vinařským kalendářem. Jejich společenství mělo vlastní hierarchii, zvyky a rituály, které se předávaly z generace na generaci. Významnou roli hrály především rodinné vazby a dědictví vinařského řemesla, které se často předávalo z otce na syna. Tato tradice pomohla zachovat jedinečné znalosti a postupy při výrobě vína až do současnosti.

V průběhu 19. století došlo k významným změnám v životě breclaváků. Industrializace a modernizace zemědělství přinesly nové výzvy, ale také příležitosti. Breclaváci se dokázali přizpůsobit měnícím se podmínkám a začali využívat moderní technologie při zpracování vína, aniž by ztratili své tradiční hodnoty a postupy. Právě tato schopnost adaptace při zachování kulturního dědictví je jedním z důvodů, proč jejich tradice přetrvala až do dnešních dnů.

Významným aspektem historie breclaváků bylo také jejich působení v oblasti lidové kultury. Jejich písně, tance a kroje se staly nedílnou součástí folkloru jižní Moravy. Particularly významné byly jejich vinařské písně, které často vypráví o životě ve vinohradech, radostech i strastech vinařského života. Tyto kulturní projevy pomáhaly udržovat pospolitost komunity a předávat důležité hodnoty dalším generacím.

Ve 20. století prošli breclaváci několika významnými změnami. Období kolektivizace v 50. letech představovalo významnou výzvu pro tradiční způsob hospodaření, ale mnohé rodiny si i přes nepřízeň doby dokázaly zachovat své vinařské tradice. Po roce 1989 došlo k obnově soukromého vinařství a mnoho breclaváckých rodin navázalo na přerušenou tradici svých předků. V současnosti představují breclaváci živoucí důkaz kontinuity vinařské kultury na jižní Moravě a jejich odkaz je důležitou součástí kulturního dědictví regionu.

Tradiční kroj a jeho typické znaky

Břeclavský kroj patří k nejzdobnějším a nejvýraznějším lidovým oděvům na jihu Moravy. Charakteristickým znakem ženského kroje je bohatě zdobená kordulka, která se vyznačuje výšivkou s rostlinnými motivy v jasných barvách, především červené, modré a žluté. Sukně, známá jako fěrtoch, bývá skládaná do drobných skladů a sahá těsně pod kolena. V zimním období se nosí tzv. kacabaja - kabátek z tmavého sukna zdobený výšivkou a lemováním.

Mužský kroj se vyznačuje typickou červenou vestou s kovovými knoflíky, která se nosí přes bílou košili s širokými rukávy. Kalhoty, zvané nohavice, jsou ušity z modrého sukna a jsou zdobeny červenou výšivkou podél švů. Neodmyslitelnou součástí mužského kroje je černý klobouk s pentlí a pérem.

Zvláštní pozornost si zaslouží břeclavské čepce, které jsou považovány za mistrovská díla lidového umění. Tzv. rožky jsou charakteristické svým tvarem připomínajícím malé rohy a jsou bohatě zdobeny krajkou a výšivkou. Mladé dívky nosí tzv. pentlení - složitou úpravu hlavy s množstvím barevných stuh a květin.

V zimním období se kroj doplňuje o teplé součásti, jako jsou vlněné šátky pro ženy a soukenné kabáty pro muže. Typickým prvkem jsou také vysoké kožené boty - pro muže černé holínky, pro ženy červené čižmy s charakteristickým zdobením na holeni.

Barevnost břeclavského kroje je výrazně ovlivněna přírodními barvivy, které byly tradičně používány. Dominují odstíny červené, modré, bílé a černé. Výšivky jsou provedeny hedvábnou nebo bavlněnou přízí a často obsahují motivy vinné révy, květin a geometrických vzorů, což odráží vinařskou tradici regionu.

Specifickým znakem jsou také různé varianty kroje pro různé příležitosti. Sváteční kroj je nejzdobnější a nejhonosnější, zatímco pracovní verze je jednodušší a praktičtější. Svatební kroj je pak vrcholem krejčovského umění, kdy nevěsta nosí speciální úpravu hlavy s věnečkem a ženich má na klobouku rozmarýnovou ozdobu.

K břeclavskému kroji neodmyslitelně patří také doplňky jako šátky, zástěry a šperky. Ženy nosí korále z pravých nebo skleněných perel, stříbrné spony a brože. Muži mají jako doplněk vyšívané kapesníčky a často také ozdobnou vycházkovou hůl při slavnostních příležitostech.

Současná podoba kroje zachovává všechny tradiční prvky, přestože se některé materiály a techniky výroby modernizovaly. Důraz je kladen na zachování původních střihů, barevnosti a zdobných prvků, které činí břeclavský kroj jedinečným a nezaměnitelným.

Taneční projev a charakteristické prvky

Břeclavané se vyznačují osobitým tanečním projevem, který je charakteristický svou dynamickou a temperamentní povahou. Tanečníci při předvádění tradičních břeclavských tanců využívají výrazné pohybové prvky, které jsou typické pro oblast Podluží. Mužský taneční projev je založen především na vysokých výskocích, podřepech a důrazném dupání, což dodává tanci energický charakter. Tanečníci často využívají tzv. cifry, což jsou individuální taneční variace, kterými se snaží zaujmout a předvést své pohybové dovednosti.

Ženský taneční projev je naopak charakteristický svou elegancí a ladností. Tanečnice se vyznačují jemnými točivými pohyby a drobnými poskoky, přičemž důraz je kladen na práci se sukní a správné držení těla. Při tanci je důležitá vzájemná souhra partnerů, která se projevuje především v párových tancích, jako je verbuňk nebo sedlácká.

Charakteristickým prvkem břeclavského tanečního projevu je také specifická práce s prostorem. Tanečníci se pohybují po kruhu nebo v řadách, přičemž využívají různé prostorové formace. Důležitou součástí tanečního projevu je také mimika a celkový výraz tanečníků, který musí odpovídat charakteru tance a hudebního doprovodu.

V břeclavském regionu se můžeme setkat s několika typickými tanečními prvky. Mezi nejvýraznější patří tzv. přednožování, kdy tanečník při skoku vykopává nohu vysoko dopředu. Dalším charakteristickým prvkem je křížení, při kterém se nohy tanečníka kříží během pohybu. Významnou roli hraje také práce paží, které mohou být buď volně spuštěné podél těla, nebo zdvižené nad hlavu, případně v bok.

Taneční projev břeclavanů je úzce spjat s hudebním doprovodem, který je většinou zajišťován cimbálovou muzikou. Tempo a rytmus hudby určují charakter pohybů a celkovou dynamiku tance. Tanečníci musí být schopni reagovat na změny v hudbě a přizpůsobit jim svůj taneční projev.

Specifickým rysem břeclavského tance je také improvizace a spontánnost. Přestože existují základní taneční kroky a figury, každý tanečník si je může upravit podle svých schopností a momentální nálady. Tato svoboda projevu dodává tanci autenticitu a živost. Důležitou součástí tanečního projevu je také vzájemná komunikace mezi tanečníky, která se projevuje jak v pohybech, tak v gestech a mimice.

V současné době se taneční projev břeclavanů stále vyvíjí a přizpůsobuje moderním trendům, ale základní charakteristické prvky zůstávají zachovány. Mladá generace tanečníků často přináší do tradičních tanců nové prvky, které však respektují původní charakter a styl břeclavského folkloru. Taneční soubory se snaží udržovat vysokou úroveň tanečního projevu a předávat toto kulturní dědictví dalším generacím.

Hudební doprovod a lidové písně

Hudební doprovod je nedílnou součástí breclavské lidové kultury, kde hlavní roli hraje cimbálová muzika. Tradiční sestava cimbálové muziky v oblasti Břeclavska zahrnuje první a druhé housle, violu (kontr), kontrabas a cimbál. V některých případech bývá sestava rozšířena o klarinet či další nástroje. Cimbálová muzika doprovází nejen taneční vystoupení, ale také spontánní zpěv při různých příležitostech, jako jsou hody, svatby nebo vinařské slavnosti.

Lidové písně z Břeclavska se vyznačují bohatou melodickou linkou a často pojednávají o lásce, přírodě, vinařství a každodenním životě. Charakteristické jsou pro ně durové tóniny a pravidelný rytmus, který podporuje taneční projev. Mezi nejznámější písně patří Pod břeclavskú věžú, V Břeclavi na rynku nebo Břeclavská kasárna. Texty písní často obsahují nářeční prvky typické pro jižní Moravu, což jim dodává autentický charakter a spojení s místní kulturou.

Významnou roli v udržování hudebních tradic hrají místní folklorní soubory a cimbálové muziky, které pravidelně vystupují na kulturních akcích a festivalech. Jejich repertoár zahrnuje jak staré, tradicionalistické písně, tak novější skladby inspirované lidovou tvorbou. Důležitým aspektem je také předávání hudebního dědictví mladší generaci prostřednictvím hudebních škol a folklorních kroužků.

V průběhu roku se na Břeclavsku koná řada významných folklorních událostí, kde hudba hraje ústřední roli. Mezi nejvýznamnější patří Svatováclavské slavnosti, Podluží v písni a tanci či různé krojované plesy. Při těchto příležitostech se setkávají muzikanti různých generací a společně udržují živou tradici lidové hudby.

Specifickým rysem breclavského folkloru je také propojení hudby s vínem a vinařskou kulturou. Mnoho písní opěvuje místní vinohrady, práci ve vinohradech nebo radosti spojené s konzumací vína. Tyto písně se často zpívají při vinařských akcích, jako jsou zarážení hory, vinobraní nebo košty vína. Hudební doprovod zde vytváří neopakovatelnou atmosféru a posiluje společenské vazby mezi účastníky.

V současné době se tradiční lidová hudba z Břeclavska těší rostoucímu zájmu i mezi mladou generací. Vznikají nové hudební úpravy starých písní, které respektují původní melodie a texty, ale přinášejí současnější aranžmá. Tento trend pomáhá udržet živou tradici lidové hudby a přiblížit ji současným posluchačům, aniž by se ztratila její autenticita a původní charakter.

Významné osobnosti spojené s breclaváky

Mezi nejvýznamnější osobnosti spojené s breclaváky patří především František Bartoš, který jako první systematicky zaznamenal a popsal tento specifický lidový kroj na přelomu 19. a 20. století. Jeho detailní etnografické záznamy významně přispěly k zachování znalostí o původní podobě breclaváckého kroje. Bartoš strávil mnoho let dokumentováním různých variant kroje v jednotlivých obcích Břeclavska a jeho práce dodnes slouží jako základní pramen pro studium této významné součásti moravského kulturního dědictví.

Joža Uprka, významný moravský malíř a grafik, zachytil breclaváky na mnoha svých obrazech a kresbách. Jeho díla jsou nejen umělecky hodnotná, ale představují také cenný dokumentární materiál zobrazující detaily kroje v každodenním životě i při slavnostních příležitostech. Uprka svými malbami významně přispěl k popularizaci breclaváckého kroje i mimo region.

Nelze opomenout ani Magdalenu Robkovou, která se ve 20. století zasloužila o zachování tradice šití breclaváckých krojů. Jako uznávaná krojová švadlena předávala své znalosti mladším generacím a významně přispěla k tomu, že se umění výroby těchto náročných oděvů nezapomnělo. Její precizní práce s výšivkami a krajkami stanovila vysoký standard pro následující generace krojových švadlen.

Josef Klvač, významný fotograf působící na počátku 20. století, vytvořil rozsáhlou fotografickou dokumentaci života na Břeclavsku, přičemž značnou pozornost věnoval právě nositelům breclaváckého kroje. Jeho fotografie jsou dnes cenným zdrojem informací o podobě kroje v různých životních situacích a při různých příležitostech.

V novodobé historii se o zachování a propagaci breclaváckého kroje zasloužila Marie Pachtová, která více než čtyřicet let vedla místní folklorní soubor a aktivně se podílela na udržování krojových tradic. Její práce s mladými lidmi přispěla k tomu, že tradice nošení kroje zůstává živá i v současnosti.

Antonín Vojtek, současný malíř a grafik, ve své tvorbě často zachycuje motivy spojené s breclaváky a jejich krojem. Jeho obrazy pomáhají udržovat povědomí o této významné součásti moravského kulturního dědictví i v moderní době. Vojtek se také aktivně podílí na organizaci folklorních akcí, kde breclavácký kroj hraje významnou roli.

Významnou osobností v oblasti dokumentace a výzkumu breclaváckého kroje je také PhDr. Věra Kovářů, která se dlouhodobě věnuje studiu lidového oděvu na Moravě. Její odborné publikace a články významně přispěly k lepšímu pochopení vývoje a významu breclaváckého kroje v kontextu moravské lidové kultury. Její práce je cenná zejména pro detailní popis technologických postupů při výrobě jednotlivých součástí kroje a dokumentaci historických změn v jeho podobě.

Současné folklorní soubory a festivaly

V regionu Břeclavska dodnes působí řada významných folklorních souborů, které udržují živé tradice našich předků. Folklorní soubor Břeclavan, založený v roce 1954, patří mezi nejvýznamnější představitele lidového umění v oblasti. Soubor se pravidelně účastní významných festivalů a kulturních akcí nejen v České republice, ale i v zahraničí. Jeho repertoár zahrnuje především tance a písně z Podluží, ale také z širšího okolí Břeclavska.

Vedle Břeclavanu působí v regionu také Dětský folklorní soubor Břeclavánek, který vychovává novou generaci folkloristů a udržuje tak kontinuitu lidových tradic. Soubor se zaměřuje na práci s dětmi od předškolního věku až po teenagery, přičemž klade důraz na autentickou interpretaci lidových písní a tanců.

Významnou událostí v kalendáři folklorních akcí je Podluží v písni a tanci, festival konající se každoročně v Tvrdonicích. Tento festival představuje vrchol folklorního dění v regionu a přitahuje tisíce návštěvníků z celé republiky i zahraničí. Program festivalu zahrnuje soutěž o stárka Podluží, přehlídku krojů, vystoupení dětských i dospělých souborů a večerní zábavy s cimbálovými muzikami.

Další významnou akcí je Břeclavské svatováclavské slavnosti, které se konají každoročně na konci září. Během slavností se představují nejen místní soubory, ale i hosté z jiných regionů a zemí. Součástí programu jsou kromě folklorních vystoupení také řemeslné jarmarky, ochutnávky vín a gastronomické speciality.

V posledních letech získává na popularitě také Festival dětských folklorních souborů, který se koná v Břeclavi a okolních obcích. Tento festival dává prostor především mladým interpretům lidového umění a pomáhá udržovat zájem o folklor u nejmladší generace.

Nelze opomenout ani činnost místních cimbálových muzik, které jsou nedílnou součástí kulturního života regionu. Cimbálová muzika Břeclavan a další hudební tělesa doprovázejí nejen vystoupení folklorních souborů, ale vystupují také samostatně při různých společenských událostech, hodech a besedách u cimbálu.

V současné době se folklor na Břeclavsku těší rostoucímu zájmu mladé generace. Vznikají nové folklorní kroužky při základních školách, organizují se workshopy lidových řemesel a tanců. Místní folklorní tradice se tak úspěšně adaptují na současné podmínky a nacházejí si cestu k novým příznivcům, aniž by ztratily svou autenticitu a původní hodnoty.

Důležitou roli v udržování folkloru hrají také místní kulturní instituce, především Městské muzeum a galerie Břeclav, které pořádá výstavy věnované lidovému umění a tradicím. Muzeum také spravuje rozsáhlou sbírku krojů, výšivek a dalších předmětů souvisejících s lidovou kulturou regionu.

Vliv na moravskou lidovou kulturu

Břeclavané a břeclavačky významně přispěli k utváření a zachování moravské lidové kultury, především v oblasti jižní Moravy a Slovácka. Jejich vliv se nejvýrazněji projevil v lidovém kroji, který se stal charakteristickým znakem této oblasti. Břeclavský kroj se vyznačuje bohatou výšivkou, pestrobarevností a specifickými prvky, které jej odlišují od ostatních moravských krojů. Ženy nosily široké sukně s množstvím spodniček, zdobené kordulky a charakteristické čepce s dlouhými stuhami, zatímco muži se pyšnili vysokými holínkami, červenými kalhotami a zdobenými vestami.

Charakteristika	Břeclavští	Břeclaváci
Spisovný tvar	Ano	Ne
Běžné užití	Formální	Hovorové
Původ označení	Standardní adjektivum	Lidové pojmenování
Frekvence použití	Nižší	Vyšší

Významný byl také jejich přínos v oblasti lidové hudby a tance. Břeclavská hudební tradice významně ovlivnila vývoj moravské lidové písně, především v její melodické struktuře a textovém obsahu. Místní muzikanti vytvořili specifický hudební styl, který se vyznačuje charakteristickým rytmem a melodickou linkou. Tradiční břeclavské písně často pojednávaly o každodenním životě, lásce, práci na vinicích a polích, ale také o historických událostech a místních tradicích.

V oblasti tanečního umění přinesli Břeclavané několik jedinečných tanečních prvků, které se později rozšířily do širšího regionu. Verbuňk, který je dnes zapsán na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO, má své kořeny právě v této oblasti. Taneční projev břeclavských mužů se vyznačoval mimořádnou technickou náročností, expresivitou a improvizačními prvky.

Břeclavané také významně přispěli k rozvoji lidových řemesel a rukodělné výroby. Tradiční výšivkářství dosáhlo v této oblasti mimořádné úrovně, přičemž místní vyšívačky vyvinuly specifické vzory a techniky, které se později staly charakteristickými pro celý region. Podobně významná byla i tradice výroby modrotisku, který se v Břeclavi a okolí vyráběl s charakteristickými místními vzory.

V oblasti zvykosloví a obyčejů vytvořili Břeclavané bohatou tradici, která se dodnes udržuje při různých svátcích a slavnostech. Hodové slavnosti, masopustní průvody a velikonoční obyčeje mají v Břeclavi specifickou podobu, která ovlivnila podobné události v okolních obcích. Zvláště významné jsou místní vinařské tradice, které se pojí s pěstováním vinné révy a výrobou vína, včetně specifických rituálů a zvyků spojených s vinobraním a zarážením hory.

Důležitým aspektem vlivu Břeclavanů na moravskou lidovou kulturu je také jejich role v zachování a předávání tradičních hodnot dalším generacím. Místní folklorní soubory a kulturní spolky se aktivně podílejí na udržování a prezentaci lidových tradic, organizují kulturní akce a festivaly, které přitahují návštěvníky z celé republiky i ze zahraničí. Tímto způsobem přispívají k živému předávání kulturního dědictví a jeho adaptaci na současné podmínky, aniž by ztratilo svou autenticitu a původní hodnoty.

Zachování tradic a předávání mladším generacím

Předávání kulturního dědictví a tradic v oblasti Břeclavska představuje zásadní aspekt zachování místní identity a folkloru. Břeclavští tanečníci a muzikanti již po generace uchovávají jedinečné prvky lidové kultury, které se formovaly po staletí v tomto regionu. Místní folklorní soubory aktivně pracují na tom, aby tyto tradice nezanikly a byly předávány dalším generacím s patřičnou úctou a respektem.

V současné době se organizují pravidelné workshopy a výukové programy, kde zkušení tanečníci a hudebníci předávají své znalosti mladším zájemcům. Tyto aktivity zahrnují nejen výuku tradičních tanců a písní, ale také vysvětlování historického kontextu a významu jednotlivých prvků lidové kultury. Mladí lidé se učí správné držení těla při tanci, specifické kroky a figury typické pro břeclavskou oblast, stejně jako tradiční nářečí používané v písních.

Důležitou součástí předávání tradic je také péče o kroje, které jsou nedílnou součástí místního folkloru. Starší generace učí mladší, jak správně oblékat a udržovat tradiční oděv, vysvětlují význam jednotlivých součástí kroje a jejich symboliku. Mladí se učí rozpoznávat různé typy výšivek, správné vázání šátků a další detaily, které jsou pro břeclavský kroj charakteristické.

Významnou roli v zachování tradic hrají také místní folklorní festivaly a přehlídky, kde se setkávají různé generace tanečníků a muzikantů. Tyto události slouží jako platforma pro předávání zkušeností a vytváření vazeb mezi staršími a mladšími členy folklorní komunity. Mladí tanečníci zde mají možnost vystupovat po boku zkušených interpretů, což jim poskytuje neocenitelné praktické zkušenosti.

V posledních letech se klade důraz také na dokumentaci a archivaci tradičních prvků břeclavského folkloru. Vznikají videozáznamy, fotografické dokumentace a písemné záznamy, které pomáhají uchovat autentické podoby tanců, písní a zvyků pro budoucí generace. Tyto materiály slouží jako cenný zdroj informací pro studium a výuku.

Místní základní umělecké školy a folklorní soubory organizují pravidelné nábory nových členů a nabízejí strukturované vzdělávací programy zaměřené na lidový tanec a hudbu. Děti a mladí lidé tak mají možnost od raného věku rozvíjet své taneční a hudební dovednosti v kontextu místních tradic. Významnou roli hrají také rodinné vazby, kdy se folklor často předává z rodičů na děti, čímž se vytváří přirozená kontinuita tradice.

Zachování autenticity břeclavského folkloru je prioritou při předávání tradic. Důraz je kladen na respektování původních forem tanců a písní, přestože se nevyhnutelně přizpůsobují současným podmínkám a možnostem. Starší generace dohlíží na to, aby nedocházelo k přílišnému zjednodušování nebo modernizaci, která by mohla narušit původní charakter místního folkloru.

Specifické nářečí a slovní projev

Břeclavské nářečí je charakteristické svou jedinečnou směsicí dolského a slovácko-podlužáckého dialektu, který se vyznačuje specifickými jazykovými prvky typickými pro oblast jižní Moravy. Místní obyvatelé, známí jako břeclaváci, používají charakteristické výrazy a slovní obraty, které se předávají z generace na generaci. V jejich mluvě se objevují typické znaky jako dloužení samohlásek, specifická intonace a množství archaických výrazů, které se v běžné češtině již nepoužívají.

Významným rysem břeclavského nářečí je zachování starších jazykových forem, zejména v oblasti skloňování a časování. Místní obyvatelé často používají tvary jako vijú místo vědí, bečí místo běží nebo idu místo jdu. Charakteristické je také používání přechodníků, které se v moderní češtině vyskytují jen zřídka. V běžné mluvě se často setkáváme s výrazy jako doša, stoja nebo leza.

Specifickým rysem břeclavského nářečí je také množství germanismů a hungarismů, které se do místního jazyka dostaly díky historickému vývoji a geografické poloze města. Tyto cizojazyčné vlivy se projevují především v oblasti řemesel, gastronomie a každodenního života. Například štamprla (sklenička), šufánek (naběračka) nebo rájčula (jízdárna) jsou běžně používané výrazy.

V oblasti fonetiky je pro břeclavské nářečí typické změkčování souhlásek, zejména před samohláskami e a i. Tento jev se projevuje například ve slovech jako ďeďina (dědina) nebo ťichý (tichý). Dalším charakteristickým rysem je zachování původního ł, které se vyslovuje jako polské ł ve slovech jako błato nebo młatit.

Břeclavské nářečí se vyznačuje také bohatou slovní zásobou v oblasti vinařství a vinohradnictví, což souvisí s dlouhou tradicí pěstování vinné révy v regionu. Místní obyvatelé používají specifické termíny pro různé části vinného sklepa, nástroje používané při výrobě vína i pro samotné vinařské postupy. Například presúz (lisovna), búda (vinný sklep) nebo koštýř (nástroj na odebírání vzorků vína) jsou běžnou součástí místního slovníku.

V současné době, i přes silný vliv spisovné češtiny a moderních komunikačních prostředků, si břeclavské nářečí zachovává svou osobitost a je důležitým prvkem místní identity. Mladší generace sice používá některé tradiční výrazy méně často, ale základní charakteristiky nářečí zůstávají zachovány. Místní kulturní akce, folklórní festivaly a setkání často slouží jako platformy pro udržování a předávání tohoto jedinečného jazykového dědictví.

Typické slavnosti a zvyky během roku

Břeclavané si během celého roku udržují bohaté kulturní tradice a zvyky, které se předávají z generace na generaci. Nejvýznamnější slavností je bezpochyby tradiční Svatováclavské slavnosti, které se konají každoročně koncem září. Během těchto slavností se celé město promění v dějiště lidových veselic, kde místní obyvatelé oblékají tradiční kroje a předvádějí starobylé zvyky a řemesla.

V období masopustu se v Břeclavi koná fašank, během kterého procházejí městem průvody masek doprovázené místní cimbálovou muzikou. Tento zvyk má kořeny hluboko v historii a symbolizuje rozloučení s obdobím hodování před začátkem postní doby. Místní obyvatelé připravují tradiční pokrmy jako koblihy, boží milosti a zabijačkové speciality.

Velikonoční svátky jsou v Břeclavi spojeny s tradičním šlaháčkovým průvodem, kdy chlapci a muži obcházejí domy s pomlázkami pletenými z vrbového proutí. Dívky a ženy je za to obdarovávají malovanými vajíčky a stuhou na pomlázku. V předvelikonočním období se také koná tradiční jarmark, kde místní ženy předvádějí zdobení kraslic různými technikami.

Letní období je spojeno s Břeclavskými hodami, které představují vrchol kulturního života města. Během hodů se scházejí stárci a stárky v krojích, tančí se tradiční tance jako verbuňk a sedlácká. Nechybí ani stavění máje, které je doprovázeno zpěvem lidových písní a všeobecným veselím. Hodové právo předává starosta města hlavnímu stárkovi, který pak zodpovídá za průběh celé slavnosti.

V období vinobraní se koná Břeclavské svatováclavské slavnosti vína, během kterých vinaři otevírají své sklepy a nabízejí ochutnávky mladého vína. Součástí této události je i průvod krojovaných, vystoupení folklórních souborů a prezentace tradičních řemesel. Nechybí ani gastronomické speciality jako burčák a regionální pokrmy.

Zimní období je spojeno s adventními tradicemi, kdy se na náměstí rozsvěcuje vánoční strom a konají se vánoční jarmarky. Mikulášská obchůzka je další významnou tradicí, při které skupiny Mikulášů, andělů a čertů navštěvují domácnosti s malými dětmi. V období Vánoc se pak koná živý betlém, kde místní obyvatelé v dobových kostýmech ztvárňují biblický příběh o narození Ježíška.

Celoročně se v Břeclavi konají také různé folklorní festivaly a přehlídky, které pomáhají udržovat místní tradice živé. Významnou roli hrají místní folklorní soubory, které se pravidelně scházejí ke zkouškám a vystoupením, čímž přispívají k zachování kulturního dědictví regionu pro další generace.